Kdo měl ve svém chorobopisu napsáno toto onemocnění, možná si jen z nudy přečte tyto řádky, možná je vůbec číst nebude, ale bude vědět své. Šťastlivec, který nepoznal, jak deprese bolí, co nemocný člověk musí zažívat a také s jakými nepřiměřenými reakcemi okolí se musí potkat, by si měl přečíst cokoli o depresi. Právě kvůli tomu, aby alespoň částečně poznal, že je – li nemocná duše, trpí skutečně celý člověk. A s ním i jeho nejbližší…
Deprese patří mezi psychické a psychosomatické choroby. Psychika člověka je velice křehká, stačí velmi málo a může se zhroutit jak domeček z karet. Její poruchy většinou doprovází i nějaké somatické onemocnění. Otázka bývá, zda psychika je vyvolavatelem některé somatické poruchy, nebo se teprve vlivem onemocnění tělesného projeví problematika psychická. Ať je to tak, či tak, výsledkem může být stav, který je popisován jako deprese.
Jak se deprese pozná?
Přichází postupně, sem tam prohozenými pesimistickými slůvky, kterým okolí většinou nepřikládá zvláštní důraz, jenže v psychice nemocného již raší první kořeny této zrádné a nebezpečné nemoci.
- Člověk má negativní pohled na sebe, na svět kolem sebe a také na budoucnost
- Jakékoli požadavky druhých, i naprosto přirozené, cítí jako nepřiměřené
- Dostavuje se pocit frustrace (té práce je tolik), který vede k pocitům méněcennosti (já to nejsem schopen zvládnout) a mnohdy až k morálním a duševním nedostatkům (jsem k ničemu, zklamal/a jsem)
- Běžný denní režim a povinnosti v něm, vnímá jako jednu velkou nepřekonatelnou překážku
- Sám sebe dotyčný vnímá jako deficitní osobu, jakoby tu poslední z posledních, nezná slovo „sebevědomí“, není schopen se akceptovat, pochválit či přijmout své klady i zápory
- Má pocit, že současný stav beznaděje nikdy neskončí, nikdy nebude lépe, často ho proto přepadají myšlenky na smrt
- Není schopen prožívat potěšení či radost, jeho nálady jsou velmi smutné a pesimistické s beznadějnými myšlenkami a vizemi do budoucna
- Má velké problémy s pamětí, nedokáže se soustředit, není schopen se učit, pamatovat si nové věci a později si je vybavit
- Hlavou mu stále dokola kolují negativní vnímání (sebe i okolí) a myšlení (nevidí žádné světlo na konci tunelu)
- Člověk trpí pocity viny, vlastní neschopnosti, dokonce je schopen uvěřit i tomu, že ničemu nerozumí, nic neumí a je k ničemu (přestože má vystudované dvě vysoké školy, vlastní firmu a má dvě krásné zdravé děti)
- Často se objevuje únava, neschopnost se donutit cokoli dělat, proleží a prospí klidně několik dní v kuse, aniž by chtěl (není líný, prostě „nemůže“ pracovat)
- Pokud má „dobrý den“, filozofuje o svém životě a výsledkem bývá pocit totálního životního selhání a zbytečnosti
- Bez jakékoli příčiny začne plakat, je nervózní a může se chovat i podrážděně
- Není schopen svému okolí říci, co ho trápí, co potřebuje
- V neposlední řadě si může člověk postižený depresemi i ublížit – tento stav vyvolá chvilkové potěšení
Proč?
Vzhledem k terapii a vymizení příznaků je nutné zjistit, co tyto stavy mohlo vyvolat. Příčinou deprese může být požívání některých léků (např. hormonální antikoncepce), dále může vzniknout při poškození mozku úrazem, nádorem, příp. po onemocnění jater nebo slinivky břišní (cukrovka). Lidé s onemocněním mozku, kdy je narušená dopaminová dráha mozku, anebo po velmi vypjaté stresové situaci, kdy organismus nepřijmul nějakou nepříjemnou skutečnost (smrt dítěte, nemoc blízkého) a reagoval obranou – vznikem deprese.
Dá se deprese trvale zbavit?
Základním krokem u každého postiženého depresí, je návštěva psychologa (případně psychiatra). Pokud se jedná o lehčí typ deprese, mnohdy postačí psychologický rozhovor, dále individuální či skupinová terapie, která probíhá ve skupině několika stejně nemocných lidí, kteří popisují své stavy, myšlenky a pocity. Poté jsou jednotlivými členy sezení zhodnoceny, přičemž dotyčný vidí zpětnou vazbu, kdy poznává, že není se svými problémy sám a je otevřenější řešení problému.
V případě, že člověk trpí závažnějším typem deprese, je na místě nasadit psychofarmaka – antidepresiva, benzodiazepiny, příp. antipsychotika. O jejich předepsání rozhoduje především psychiatr, v některých případech i obvodní lékař, který by měl ale své rozhodnutí konzultovat s některým z psychiatrů.
Léčba depresí je běh na dlouhou trať, někdy trvá i několik let, než dojde k vyléčení. Proto, i když začnou léky zabírat a dotyčný se cítí lépe, v žádném případě léky nevysazujte ani nepřerušujte. Nástup účinku antidepresiv je pozvolný, tělo si musí zvykat, a stejně tak si musí zvykat na snižování dávky, které musí být pomalé a postupné.
Jak dál?
Deprese je těžké onemocnění pro toho, kdo jím trpí, ale také pro okolí nemocného. Poklud někdy někdo vynalezne lupu, přes kterou bude schopen se podívat do hlavy člověka s depresí, dostane Nobelovu cenu. Je velmi těžké si představit, jak se depresivní člověk cítí a co prožívá. Proto je nesnadné pochopit, jak se má vlastně k nemocnému chovat. Nezbytná je notná míra trpělivosti, neklást na nemocného vysoké nároky, ale radovat se spolu s ním s naprosto malinkých krůčků, které dotyčný zvládá. Netlačte na něj, co se týče práce ani času, on má nyní vnímání trochu zkreslené. Dejte mu čas. Nenechávejte ho samotného, i když on samotu vyhledává, smiřte se s tím, že toto období je zkouška především pro vás. Pokud nemocný ucítí oporu blízkého člověka, bude se mít kam vracet. Chvalte ho, dodávejte mu energii, sílu, dopřejte mu společně prožitý čas na výletech či procházkách. Podporujte jeho „nadšení“ při vykonání jakýchkoli činností, i kdyby se jednalo o prohlížení knížek či předčítání novin. Každá aktivita se počítá. Poraďte se s psychologem, jak postupovat, jak vést dialog s nemocným člověkem a jak být tou správnou oporou pro člověka s depresí.
Deprese je vážná nemoc, snažte se udělat pro nemocného člověka vše, co je ve vašich silách a zkuste mu pomoci, co to bude možné. Zároveň, ale nezapomínejte na sebe. Není dobré se úplně obětovat a věnovat nemocnému člověku všechen čas, je třeba mít čas i pro sebe, pro svoje koníčky a svůj rozptyl, abyste načerpali energii pro další dny pro člověka, který vás bude potřebovat. Přeji všem z celého srdce mnoho sil!!!
Více článků najdete na medicka.cz