Epilepsie! Nejde jen o křeče…

Epilepsie (padoucnice) je vleklé záchvatovité onemocnění mozku, při kterém dochází k paroxysmálním (záchvatovitým) výbojům skupiny neuronů (nervových buněk) lokalizovaných v mozku. Onemocnění postihuje asi 1% populace, přičemž se nevyhýbá žádné věkové skupině.

Bez problémů postihuje malé děti, ale mnohdy také jedince v dospělém věku. Záchvat se může objevit v kteroukoli denní či noční dobu, nelze se na něj nijak připravit, nedá se předvídat. Někteří lidé postižení epilepsií, však tvrdí, že na sobě pociťují průvodní znaky záchvatu a dovedou se tím vlastně jaksi „zabezpečit“, až záchvat přijde.

Jaká je příčina?

Existují dva typy důvodů, proč epilepsie vzniká. Buď je příčina vrozená, čili primární, na jejímž vzniku se podílí jak faktory genetické, tak virová či bakteriální infekce v době těhotenství matky. Z tohoto důvodu je mozek epileptickým základem postižen již v děloze a vznik epilepsie tedy nijak ovlivnit nelze. Tento typ postihuje tedy hlavně malé děti, u nichž se může, ale také nemusí, záchvat objevit. Často bývají zdrojem epileptického záchvatu febrilní křeče, které vznikají jako následek vysoké horečky organismu. Děti trpící těmito stavy mají vyšší pravděpodobnost vzniku epilepsie, většinou ale s dobrou prognózou.

Sekundární epilepsie vzniká jako druhotná příčina jiného poškození hlavy. Může k ní dojít při úrazech hlavy (otřes mozku z těžkého pádu), při mozkových nádorech, při alkoholismu, po vážných infekcích či zánětech v oblasti mozku, dále při mozkových příhodách způsobených krácením nebo nedostatečným přísunem krve do mozku. Někdy dojde k záchvatu při velkém tělesném i psychickém vyčerpání nebo jako důsledek nedostatku spánku.

To, že vůbec k záchvatu dojde, se vysvětluje takto. V mozku je určitá skupina či ložisko neuronů, neboli nervových buněk, které vysílají potenciály čili vzruchy. Za normálních okolností jsou tyto vzruchy vysílány v normální rychlosti, postupně a pomalu, u epileptického záchvatu jsou však vzruchy vysílány intenzivněji, s vyšší frekvencí a synchronizovaně. Hlavní příčina tedy tkví v takto ohraničených skupinách neuronů, kdy cílem léčby je právě utlumení těchto ložisek.

Jak se záchvat projevuje?

Klinika samotného onemocnění závisí na místě výboje (ve které části mozku je lokalizováno postižené ložisko neuronů) a na jeho šíření. Podle toho se epilepsie dělí na několik stupňů

• Jednoduché parciální záchvaty – záchvat postihuje jen určité ložisko mozku, projevuje se dočasnou poruchou postižené oblasti (hmat – brnění a pálení prstů či těla, sluch – šelest nebo hučení v uších, zrak – záblesky, poruchy zorného pole, myšlení…), přičemž vědomí postiženo není
• Komplexní parciální záchvaty – záchvat již postihuje širší oblasti mozku, často se projevuje automatickými pohyby od jednoduchých (mrkání, mlaskání…) až po složitější (problémy s chůzí, abnormální pohyby). V tomto případě bývá již vědomí narušeno a pacient trpí poruchou paměti
• Generalizovaný záchvat bez křečí – záchvat postihuje celý mozek, projevuje se náhlou a krátkou poruchou vědomí, u pacienta pozorujeme strnulý pohled a přerušení činnosti, po odeznění záchvatu se většinou vědomí téměř okamžitě navrací do normálu, a člověk ani nemusí vědět, co se mu stalo a že k něčemu došlo
• Generalizovaný záchvat s křečemi – až toto stádium je klasický obraz toho, co si představíte, když se řekne slovo „epileptický záchvat“ – jde tedy o křeče a výpadek vědomí, záchvat většinou trvá několik minut, ale pak může klidně i několik hodin trvat návrat člověka do normálního stavu. Samotný záchvat bývá doprovázen sliněním, pěnou u úst, pomočením či pokálením. Nemocný si ze záchvatu nic nepamatuje, v této fázi může dojít i k tomu, že si nemocný ublíží

Poněkud odlišná a samostatná kapitola je tzv. status epilepticus. Jedná se o záchvat, který trvá déle než 30 minut, nebo intermitentní (navazující) záchvaty trvající více jak 30 minut, přičemž mezi jednotlivými záchvaty nenabude nemocný vědomí. Tento stav nemocného ohrožuje bezprostředně na životě, nezbytné je okamžité volání rychlé záchranné služby. Lékem 1. volby bývá podání celkové relaxující anestezie (Diazepam), buď intravenózním (žilním), nebo rektálním podáním (konečníkem).

Diagnostické metody k potvrzení onemocnění

Pokud jste někdy ve svém životě vy, nebo někdo z vašich blízkých, zažili nějaký typ výše popsaného stádia epilepsie, ještě zdaleka to neznamená, že trpíte epilepsií. Diagnóza epilepsie se pacientu přisuzuje až po prodělání dvou a více epileptických záchvatů s pozitivním EEG obrazem.

Mezi základní vyšetřovací metody patří odběr krve a vyšetření EEG (elektroencefalogram), což je vyšetření mozku, při kterém se snímají elektrické potenciály z oblasti mozku. Používá se asi 12 – 16 svodů, které se přikládají na různá místa na hlavě, a po asi dvacetiminutovém vyšetření se zjišťuje aktivita mozkových částí. Pacientovi se během záznamu pouštějí různé světelné či blikající zdroje a sleduje se reakce mozku na tyto podněty. Neurolog okamžitě zjišťuje, zda se jedná o epilepsii či nikoli. EEG se může provádět klasicky jednorázově, ale také jako celodenní či celonoční záznam ve spánku. Tento záznam mívá pro neurology poměrně velký význam, jelikož ve fázích spánku, které naše tělo během noci několikrát vystřídá, dochází k utlumení a aktivitě mozkových činností, což vykazuje různé výsledky snímání. Neméně důležitým článkem v diagnostice onemocnění je i CT mozku, často se tímto vyšetřením zjistí případná lokalizace epileptického ložiska.

Léčba epilepsie! Je nutné brát léky?

Léčba se odvíjí od stupně závažnosti onemocnění. Pokud se nejedná o vážný typ epilepsie, postačí dodržovat režimová opatření. Mezi ty patří především:

• Dodržovat pravidelný spánkový režim (což platí především u dětí)
• Dodržovat pravidelný rytmus dne (jíst jídlo ve stejnou hodinu, doba her a odpočinku by měla být vždy ve stejnou dobu)
• Vyhýbat se hlučným a hodně osvětleným prostorám – naprosto nevhodné jsou blikající předměty, např. zapnutá televize v temné místnosti, je nutné rozsvítit světlo při sledování televize či počítače, diskotéky
• Omezit dobu strávenou na počítači, televizi či mobilních telefonech
• Naprosto se vyhýbat alkoholu
• Omezit velké množství čokolády
• Nepít najednou velké množství tekutin
• Omezit sportovní aktivity ve smyslu plavání a cvičení ve výškách – hrozí zde riziko úrazu či utonutí

Pokud tato opatření nepomáhají, nebo je stupeň epilepsie závažnější, přistupuje se k farmakologické terapii a podávání tzv. antiepileptik. V takovém případě je správné zahájit léčbu nejdříve jedním antiepileptikem, jehož dávku lze v případě potřeby postupně zvyšovat a dostat se tak na množství nejnižší účinné látky, tedy množství léku, který člověku zabrání ve vzniku dalších záchvatů.  V průběhu léčby je nutná kontrola krevních odběrů, stejně jako všechny léky, tak i tyto, můžou způsobovat poruchu jater či problémy s žaludkem. Pravidelné sledování krevních testů případné poškození orgánů včasně odhalí. Pokud se lékař rozhodne antiepileptika vysadit, je nutné vysazovat je pozvolna a postupně.

V případě velmi těžkých a farmakologicky neúčinných epilepsiích se přistupuje k chirurgické terapii, kdy dochází k přesnému vymezení ložiska a jeho operativnímu odstranění.

První pomoc u člověka s epileptickým záchvatem

Při záchvatu:

• Zachovejte klid (dost těžký krok, ale nezbytný pro splnění následujících opatření)
• Položte nemocného na bok, aby mu nezapadl jazyk, položte ho na místo, kde v dosahu není žádný nebezpečný předmět, o který by se mohl poranit (radiátor, oheň, schody, apod.)
• Volejte lékaře nebo pověřte někoho, aby lékařskou pomoc zavolal
• Zbytečně s ním nemanipulujte, pokud to není bezpodmínečně nutné, neomezujte ho v pohybu, nedávejte mu nic do úst
• Nedávejte nic k jídlu ani k pití, počkejte, až se probere z bezvědomí

Po záchvatu:

• Odstraňte možnou překážku z úst (např. umělý chrup), snažte se zmírnit pozáchvatovou zmatenost, nebraňte mu v pohybu, pokud se chce třeba zvednout
• Jakmile přijde pacient k sobě, vysvětlete mu a řekněte, co se stalo

Epilepsie je nevyzpytatelné onemocnění, které však rádo překvapuje. A to i v dobrém slova smyslu. Mnoho lidí se z epilepsie vyléčilo a dále může žít plnohodnotným životem, jako jejich okolí. Stačí jen diagnostikovat onemocnění včas a nasadit vhodný typ antiepileptické terapie, doplněné o dodržení striktních režimových opatření. Jdou-li ruku v ruce snaha, vůle a ochota, prognóza celé choroby může být více než příznivá.

Více článků najdete na medicka.cz