blank

Než zabrousíme do poruch, které úzce souvisí s IQ člověka, bylo by na úvod vhodné říci, co vlastně inteligence a intelekt znamenají. Jedná se totiž o dvě rozlišné věci.

Inteligence je obecná schopnost psychického přizpůsobení se člověka novým životním podmínkám a úkolům. Jde tedy o schopnost správně zhodnotit danou situaci, pochopit ji a právě tuto situaci se naučit co nejefektivněji řešit. Inteligence je závislá na vrozených vlohách jedince. Oproti tomu intelekt je rozumová schopnost, na které se podílejí jak vrozené funkce, tak i získané předpoklady a dovednosti či vědomosti. U intelektu se osvědčí dobrá paměť, slovní pohotovost, schopnost abstraktního myšlení a usuzování. Jeho výše také závisí na struktuře osobnosti a případných osobnostních deformitách.

Jaké mohou tedy poruchy vlastně být?

Poruchy intelektu mohou být dvojího typu. Jednak tzv. retardace, což je nedostatečné rozvinutí intelektu, anebo degradace, kdy na vině bývá postupné ubývání inteligenčních schopností. Tedy v prvém případě je problém již od narození, člověk se s touto poruchou rodí a nebývá šance na zlepšení, v druhém případě je na počátku všeho normálně zdravý inteligentní jedince, u kterého však vlivem nemoci, úrazu či stáří dochází k pozvolnému ubývání intelektu, tedy k demenci.

  1. Mentální retardace je narušení duševního vývoje, který se projeví snížením rozumových schopností člověka. Dělí se na několik podskupin. Dané dělení je hodnocené dle výsledků IQ, podle schopnosti obstarat se jako jedinec, podle míry vzdělavatelnosti a vychovatelnosti.
  • Mírná retardace – slaboduchost – IQ těchto lidí bývá od 70 do 90, tvoří tedy jakýsi přechod mezi normou a slabomyslností. Takto postižení jedinci jsou vzdělavatelní v normálních školách, ale jejich prospěch není dobrý, v normálním životě lze takové lidi poznat dle toho, že selhávají při samostatných náročnějších úkolech, typickým představitelem je např. známý Forest Gump
  • Střední retardace – debilita – tito lidé mívají IQ mezi 50 – 70, jedná se o lehčí formu postižení, která se většinou projeví až ve školním věku, a to opožděním, je jim proto doporučen přechod do jiného školního zařízení, aby děti byly schopné zvládat výuku na úrovni svého intelektu, postižení se projeví nestálostí, sklonem ke zkratkovitým reakcím, častým změnám zaměstnání, potíže jim dělá abstraktní myšlení, naopak mechanická činnost je jejich silná stránka, celoživotně zůstávají na úrovni zhruba 11letého dítěte, v dětství jsou takové děti opožděné ve schopnosti mluvit a stavět se na nožky, známou představitelkou je postava Fany ze stejnojmenného filmu
  • Těžká retardace – imbecilita – jedná se o těžší postižení intelektu, kdy se IQ pohybuje mezi 20 – 50, pouze malé procento z nich je schopno výuky ve zvláštních školách, někteří z nich se mohu naučit číst, částečně psát či počítat jednoduché příklady, ale jejich slovní zásoba je chudá, mohou vykonávat jednoduchou práci, ale jsou při ní nestálí a motoricky neobratní, jsou schopni se o sebe, v případě dobré výchovy, postarat, jejich intelekt však zůstává na úrovni předškoláka
  • Hluboká retardace – idiocie – u této poruchy je IQ nižší než 20, bývá tu jen nepatrný rozvoj intelektových schopností, postižení lidé zůstávají na úrovni kojence, čili jsou prakticky nevychovatelní ani nevzdělavatelní, potřebují neustálou pomoc – od hygieny, přes krmení až po oblékání i přesun k běžným denním činnostem, nebývají schopni žádných úkonů a jsou závislí na pomoci ostatních, dožívají se většinou cca dvaceti let
  1. Demence je označení pro úbytek intelektu, který nastal z jakýchkoli důvodů ve věku vyšším než dva roky, tedy ne hned při narození. Rozvoj této poruchy nebývá vždy stejný, závisí na příčinách, schopnosti postiženého kompenzovat tuto poruchu, na jeho sociálním prostředí a schopnosti jedince přizpůsobit se. Častou příčinou bývá tzv. organický psychosyndrom, kdy vlivem např. úrazu či nádoru hlavy došlo ke ztrátě paměti a následné demenci. Dalším důvodem demence bývá Alzheimerova nemoc nebo ateroskleróza mozkových cév.

Ať už je příčina poruch intelektu jakákoli, jisté je, že takto postižení lidé žijí mezi námi a vedle nás. Nepotřebují soucitné odvrácené obličeje, ale pomoc, úsměv a pochopení. Buďte vnímaví a ochotní podat pomocnou ruku kdykoli to bude potřeba, nikdo z nás nemůže vědět, kdy „ruka osudu“ ukáže právě na jednoho z nás.

Více článků najdete na medicka.cz

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Vložte prosím komentář
Please enter your name here

eight − 3 =