Myšlení je nejsložitější psychická funkce a zároveň nejvyšší možný způsob, jak poznat okolní svět. Ještě složitěji řečeno se jedná o zprostředkovaný zobecňující a abstraktní způsob poznávání, který vede k poznání podstatných a obecných vlastností, předmětů a jevů, stejně jako poznávání souvislostí mezi nimi. Pomocí myšlení jste schopni rekonstruovat minulé události a předvídat další, nebo řešit problémy, se kterými se setkáváte.
Myšlení je natolik specificky lidskou funkcí, že se může rozvinout pouze v sociálním prostředí, má tudíž společenský charakter. Díky tomu tedy, stejně jako společnost, prodělává myšlení stejný vývoj.
Z psychologického hlediska lze popsat několik druhů myšlenkových operací, které mohou probíhat u každého jedince. Patří sem třeba analýza, syntéza, abstrakce či konkretizace. Tyto operace jsou však natolik specifické, že patří spíše do specializačních poraden a nechám je tudíž v klidu odpočívat.
Co nás, jako laiky, ale může zajímat více, je souvislost mezi myšlením a řešením problémů, což spolu více než souvisí. Každý problém, máte-li potřebu, chuť a schopnosti ho řešit, se řešit dá, chce to však zapojit již zmíněné myšlení.
Jaké jsou vlastně fáze řešení problémů?
- setkání s problémem – vyvstane ve vašem životě nějaké dilema či situace, bez jejíhož vyřešení byste se nehnuli dál, tehdy dojde k prvotnímu setkání s problémem
- příprava na řešení – v této situaci člověk přemýšlí a zjišťuje, zda již podobný problém v minulosti řešil, pokud ano, zkoumá, jaké jeho původní řešení mělo úspěch, případně zvolí řešení jiné, pokud se s daným problémem dotyčný ještě nesetkal, musí najít úplně nový systém řešení
- vlastní proces řešení problému – po zhodnocení předchozích dvou kroků dochází k řešení konečného problému, člověk udělá něco, co předpokládá, že pomůže problém vyřešit
- buď anebo – nastává situace, kdy se buď problém vyřešil, čili řešení bylo správné, anebo nevyřešil a celý myšlenkový proces musí nastat znovu, od nuly, s jednou výhodou, cestu, která byla neúspěšná, si pamatujte jako neřešitelnou, a v případě podobného problému ji již nepoužívejte
- konfrontace – úzce souvisí s bodem 4, pokud se problém vyřeší, zapamatujte si, díky, jakým krokům, byl úspěch korunován, došlo-li k patové situaci bez východiska řešení, hledejte cestu jinou
Poruchy myšlení
Poruchy mohou být dvojího typu, a to poruchy kvalitativní nebo kvantitativní.
Mezi druhé zmiňované patří zpomalené myšlení (bývá při únavě, vyčerpání nebo při nemoci), zrychlené myšlení (setkáme se s ním při euforii, při obrovské radosti, po podání léků či drog), zabíhavé myšlení (kdy se nám dotyčný snaží něco říct, ale nakonec k vysněnému cíli nedojde, jelikož neustále odbíhá jiným vyprávěním od tématu), ulpívavé myšlení (dotyčný neustále mluví o jedné věci dokola), dále může být myšlení obsedantní (kdy se člověk neustále vrací, třeba domů či do práce, s pocitem, že nezamkl, nevypnul žehličku nebo televizi) a nakonec myšlení autistické (dotyční lidé se necítí vůči okolí zodpovědní, neumí citově komunikovat a vlastně jakoby žijí ve svém „zvláštním“ světě, který je jenom pro ně).
Kvalitativní poruchou myšlení bývají obecně bludy. V takovém případě se jedná o nepřesné a nesprávné přesvědčení, který si dotyčný vymyslí, ale jeho absurdnost mu nikdo nevymluví, on je jednoduše přesvědčen o pravdivosti svých myšlenek Bludy se ještě mohou dále dělit na bludy megalomanické (kdy je člověk přesvědčen o nadměrném významu své osoby), nebo bludy expanzivní (tito lidé si o sobě myslí, že jsou nadány schopnostmi, překračujícími lidské možnosti, nebo že jsou dědici šlechtice, případně, že vynalezli významný objev). Další skupinou jsou paranoidní bludy (nemocný je přesvědčen o tom, že vše, co se kolem něj děje, je zaměřeno na jeho osobu, může se cítit pronásledován, dožaduje se zásahu policie, je přesvědčen o nevěře partnera, apod.). Mikromanické bludy, které jsou posledními z poruch, se vyznačují naopak podceňováním vlastní osoby.
Veškeré kvalitativní poruchy myšlení patří do rukou psychologa či psychiatra, jelikož se většinou vyskytují u psychických nemocí a poruch. Není radno je podceňovat, jelikož neléčené psychické onemocnění, může mít nešťastné následky a člověk trpící těmito problémy, bývá skutečnou obětí vlastních, neexistujících, myšlenek.
Více článků najdete na medicka.cz