blank

Vnímání je jedna ze základních psychických funkcí, které umožňují poznávání vnějšího světa a případných změn ve vlastním těle prostřednictvím smyslových orgánů. Je základní součástí poznávacích schopností člověka.

Vnímání vjemů probíhá tak, že každý receptor si nejdříve najde na vnímaném předmětu to, k čemu je uzpůsobený. Takže pokud se díváte na jídlo, zrak si vybere to, jak jídlo vypadá, chuťové receptory přijmou jeho chuť, čich zase vůni jídla. Díky zkušenostem, které již má naše tělo zakódované, člověk vnímá jednotlivé detaily pozorovaného objektu a vlastně ví, co vnímá. Uvědomuje si již dopředu, jak jídlo, které vidí na talíři chutná, jakou má vůni, jak vypadá, apod. Tyto jednotlivé vnímané prvky se pak spojí v jeden celek, čili vjem a člověk je schopen objektivně i subjektivně přijmout a „navnímat“ daný objekt.

Vnímání, jako psychický proces, v sobě spojuje řadu vlastností, které jsou natolik specifické, že se jimi nebudu nyní zabývat. Jedná se např. o celistvost vnímaného obrazu, dále o výběrovost, zaměřenost, atd. Jsou to zajímavosti, které však pro mnoho lidí nemají ten nejdůležitější aspekt, čili se spíše zaměřím na konkrétní poruchy, kterými mnoho z vás může trpět. A třeba díky tomuto tématu se v několika podobách někdo najde a bude schopen si uvědomit závažnost situace.

Budu-li hovořit o poruchách vnímání, nemám nyní na mysli poruchu funkce smyslových orgánů, na jejímž základě by mohlo být vnímání nějakým způsobem narušené či ovlivněné. Myslím spíše poruchy, které vznikají kvůli abnormální činnosti některé z psychických funkcí, v tomto případě, poruchy myšlení.

Poruchy vnímání rozdělujeme na kvantitativní – čímž rozumíme zvýšenou či sníženou vnímavost, a dále na kvalitativní, kdy dochází ke zkreslení vjemu jako důsledku chybné činnosti mozku. Mezi tyto kvantitativní poruchy patří iluze a halucinace.

Iluze

Jedná se o vjemy (čili subjektivní obrazy vnějšího světa v našem vědomí), při kterých není pravá skutečnost vnímána správně. Jsou sice vyvolány skutečným podnětem, ale neodpovídají mu. Příkladem je skutečnost, že nemocný často popisuje, že např. na zdi ve skvrnách vidí čerty, duchy a je plně přesvědčen o tom, že skutečně existují.

Iluze dělíme na:

  • sluchové – v rádiu slyší nemocný hlas člověka, který hovoří o něm nebo šumění vody dotyčný vnímá jako šepot
  • zrakové – nemocný před sebou vidí strom, ze kterého vystupuje známá postava, co ho láká k sobě, ve skutečnosti jsou to větve rostoucí z koruny stromů
  • čichové – dotyčný vnímá, že jídlo či tekutiny jsou otrávené, např. žlutou limonádu z pomerančů s výrazným aroma definuje jako jed
  • chuťové – podobné vnímání jak u čichových iluzí
  • pohybové – nemocný se nemůže hýbat, a neví proč
  • orgánové, čili útrobní – dotyčný cítí pohyb svých orgánů – vnímá, jak se mu hýbe srdce, zvětšuje žaludek, apod.

Iluze se velmi často vyskytují při infekčních chorobách či toxických duševních poruchách, typické jsou pro delirium tremens (neboli alkoholové delirium, kdy dojde k náhlému vysazení pro alkoholika důležité látky – alkoholu) či intoxikaci LSD.

Při iluzi si dotyčný může uvědomovat absurdnost situace, je schopen náhledu, uvědomuje si, že se mýlí, což tedy v takovém případě nebývá příznak nemoci. Je-li však nezvratně přesvědčen o to, že má pravdu, nejde mu jeho mylnou teorii vyvrátit, jedná se o chorobný příznak, čili o pravou iluzi a pacient by měl být odeslán k psychiatrickému vyšetření.

Halucinace

Halucinace, na rozdíl od iluzí, vznikají bez současného vnějšího podnětu, ale pro jedince mají charakter skutečnosti. Nemocný skutečně věří, že to, co vnímá, tak opravdu je. Halucinace bývají typickým projevem psychotických poruch a intoxikací.

Halucinace můžeme dělit též na:

  • sluchové – nemocný vnímá různé jednoduché vjemy jako je pískání, zvonění, střílení, či tóny, ale může slyšet celá slova, věty nebo dokonce rozhovor, často nemocného nutí k neobvyklým až nebezpečným činům, typické bývají u schizofrenie či u toxických duševních poruch
  • zrakové – dotyčný spatřuje ohně, světla, záblesky, barevné skvrny, případně postavy, zvířata, předměty nebo i nadpřirozené bytosti, typickým příkladem bývá vidění tzv. „bílých myšek“, které vídají lidé při alkoholovém deliriu
  • čichové – nebývají příliš časté, nemocný vnímá pachy či vůně různé intenzity a charakterů
  • chuťové – nemocný cítí, že jí otrávené jídlo, cítí hořkou nedefinovatelnou chuť, typické bývají pro schizofreniky nebo u intoxikací léky
  • tělové – postižený člověk pociťuje na vlastním těle různé doteky, píchání, pálení či svědění, může cítit změny na svých vnitřních orgánech, kdy mu buď některý orgán chybí, nebo je zdvojený, dále může mít nemocný pocit, že se hýbe, přestože je v klidu, může mít pocit, že se vznáší nebo padá do propasti
  • intrapsychické – dotyčný pociťuje, že jsou mu někým dávány do mozku myšlenky, nebo naopak, že jsou mu z jeho hlavy myšlenky odebírány pryč, jde o typický případ schizofrenní poruchy

Vnímání je psychický proces, který nám umožňuje převádět do našeho vědomí předměty a jevy z vnějšího světa či informace o našem těle. Propojení receptorových drah a psychických činností je natolik složité, že má-li někdo podezření na kteroukoli poruchu, měl by raději navštívit specialistu v oboru, jenž mu podá konkrétní informace a doporučí vhodnou terapii, která spadá výhradně do rukou psychiatra.

Bohužel i dnes, v 21. století, se na jakkoli psychicky nemocného člověka, dívá rádo skrz prsty. Ale pravda je taková, že nikdo z vás nemůže vědět, kdy jakýkoli problém z této sféry postihne právě člověka vedle nás, nebo nás samotné. Mějme raději pomocnou ruku na dosah každému, kdo ji potřebuje.

Více článků najdete na medicka.cz

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Vložte prosím komentář
Please enter your name here

thirteen + 10 =