Toto onemocnění je velmi často zaměnitelné s Crohnovou chorobou, která nejčastěji postihuje konec tenkého střeva. Je zde však jeden důležitý rozdíl. Colitis ulcerosa vzniká jen a pouze ve sliznici tlustého střeva.
Typické je zvředovatění sliznice a fakt, že onemocnění postihuje nejdříve konečník a dále pokračuje směrem vzhůru – čili do dalších částí tlustého střeva. Ostatní části zažívacího traktu však nikdy nepostihne. Na rozdíl od Crohnovy choroby, u které může zánět vzniknout kdekoli v zažívacím traktu. Co se týče příčiny, původci nejsou známy, obvykle propuká po velké psychické či fyzické námaze, ale za hlavního viníka je považována autoimunitní odpověď organismu, kdy si organismus vytváří protilátky proti sliznici střeva. Onemocnění je typické střídáním obdobím klidu a znovu vzplanutím příznaků.
Příznaky? Záleží na umístění zánětu…
Klinický obraz onemocnění se odvíjí od toho, kde je zánět lokalizován, a proto se rozděluje na dvě fáze. V případě 1.áze, kdy onemocnění postihuje prozatím jen konečník (tzv. rektální syndrom) pacienta trápí tenezmy (čili bolestivé nutkání na vyprázdnění stolice), i bolestivé samotné vyprazdňování, přičemž odchází pouze malé množství stolice. Stolice může být s příměsí krve, hnisu či hlenu.
Pokud onemocnění postupuje a dostává se již do střevní části, mluvíme o 2. fázi, tzv. colitickém syndromu. Ten se projevuje řídkými stolicemi, které opět obsahují krev, hnis či hlen, člověk hubne, trpí nechutenstvím, anémií a horečkou. Vzhledem k tomu, že je postiženo střevo, které neplní funkci vstřebávání minerálů, dochází k hypokalémii (nevstřebává se draslík)
Co mi zas budou lékaři dělat??
K prokázání správné diagnózy jsou nezbytná opatření, ne vždy příliš příjemná, ale přesto natolik přesná, že jejich výsledky mohou lékaři určit jen a pouze ten jediný správný cíl. Pokud je pacient v 1. fázi zánětu, čili zánět postihuje pouze konečník, provádí se rectoskopie, což je endoskopické vyšetření konečníku, kdy lékař zavede, oproti kolonoskopii, sondu „jen“ 15-20 cm hluboko. V případě postižení střeva je nutné provést kolonoskopii, kdy se sonda zavádí celým tlustým střevem a zároveň se odebírá vzorek tkáně na histologii.
Ach, ta terapie..
Léčit se začíná většinou vždy a pouze konzervativně – podáváním léků. V prvé řadě tzv. sulfonamidy (preparát Sulfasalazin) a jelikož je to onemocnění psychicky dost náročné, navíc u lidí, kde je vznik potíží jasný po psychické zátěži, pomáhají psychofarmaka. Pacienta nejenže zklidní, ale mají blahodárný vliv i na samotný zánět. Důležité je dodržovat dietu – tzv. bezezbytkovou, která co nejméně zatěžuje střevo, je nedráždivá s vysokým obsahem bílkovin a vitamínů.
Někdy je však nutné podstoupit chirurgickou terapii, a to v případě vzniku komplikací. Nejzávažnější a nebezpečnou komplikací bývá v tomto případě tzv. toxický megacolon. Je typický tím, že je postižena velká část střeva, kde dochází k ochrnutí motorické činnosti u střeva. To znamená, že se zpomaluje, až stagnuje peristaltika (pohyby střev), střevo se tím pádem rozšiřuje, hromadí se zde stolice, která nemá jak postupovat dál, protože bez peristaltických pohybů to nejde. Tím se toxické látky ze stolice dostávají přes stěnu střeva do celého oběhu a dochází k sepsi, lidově řečeno k otravě krve.
Právě tehdy (samozřejmě se nečeká na sepsi), tedy již v případě poškození velké části střeva, se provádí dočasná ileostomie (čili „vývod“). Tlusté střevo se na určitou dobu vyřadí z činnosti, část střeva tenkého se vyvede na povrch těla, kudy bude docházet k dočasnému vyprazdňování stolice. V tuto dobu se nechá tlusté střevo „odpočinout“, a jakmile bude zánět zhojený, ileostomie se zruší a oba konce střev se našijí zpět k sobě.
Jelikož tlusté střevo je nutné ke vstřebávání vody, pokud je postiženo zánětem, může docházet k poruše jejího vstřebávání, voda se ve střevě hromadí, nemá, kudy se vstřebat. Dochází proto k řídkým objemným stolicím, čímž hrozí dehydratace, a proto se i v tomto případě provádí dočasná ileostomie, aby se střevo zhojilo.
Někdy je žádoucí provést opatření, kterými se střevo jakoby „ošálí“. Tlusté střevo je, i při tomto onemocnění, schopno vstřebat alespoň malou část vody. Je proto žádoucí se nejdříve najíst, a až poté napít, přičemž se doporučuje pít sice hodně, ale po malých doušcích, aby mělo střevo šanci vodu postupně vstřebávat.
Toto onemocnění vyžaduje nejen dodržení lékařských opatření, ale především psychický klid.
Více článků najdete na medicka.cz