Crohnova choroba – Jedná se o chronické zánětlivé onemocnění, které může postihnout kteroukoli část zažívacího traktu, od dutiny ústní až po konečník, ale nejčastěji postihuje oblast tenkého střeva, konkrétně na jeho konci. Co se týče příčiny, většinou se všichni shodnou na tom, že je neznámá, ale určité faktory, jako genetická zátěž v rodině, různé viry či bakterie, případně autoimunitní onemocnění, zde hrají svoji úlohu.
Jak poznám, že mám „Crohna“?
Onemocnění je typické svým sinusoidálním průběhem, střídá se období klidu (čili remise) s obdobím zhoršení (neboli relaps). Pokud dojde k fázi zhoršení příznaků, pacient pociťuje silnou bolest v pravé jámě kyčelní, je unavený, většinou vyhublý, může mít zvýšenou teplotu a trpět bolestmi kloubů či průjmy. Imituje to vlastně, téměř typické, chřipkové projevy, pravda bývá, bohužel, mnohem závažnější.
Diagnostika onemocnění
Lékař provádí nejdříve pohmatové vyšetření břicha, kde zjistí, onu zmíněnou bolest vpravo a mnoho laboratorních testů. Při vyšetření konečníku hmatá rezistenci, a odesílá pacienta na kolonoskopii, čili endoskopické vyšetření tlustého střeva. To však může být kvůli uloženému zánětu neproveditelné. Dalším důležitým diagnostickým opatřením proto bývá enteroklýza, což je vyšetření samotného tenkého střeva. Tenká sonda se zavádí přes dutinu ústní do duodena, což je první část tenkého střeva, a po zavedení se přes sondu provádí nástřik kontrastní látkou. Poté dochází k postupnému snímkování. Díky kontrastní látce je tenké střevo s případným zánětem dobře viditelné a odhalí tak uložení zánětu. Diagnostická vyšetření je vhodné doplnit o magnetickou rezonanci, případně počítačovou tomografii.
Ač nerada, musím podotknout, že se nejedná o příjemná vyšetření, někdy jsou právě ta vyšetření z celého procesu nemoci a léčení, ta nejnepříjemnější, ale zároveň jsou nejdůležitější, protože osvětlí lékaři jeho domněnky a odhalí pravou tvář skrytého problému, který může každý z nás mít.
Operace nebývá, většinou, nutná! Hurááá
Léčba celého onemocnění se většinou opírá o konzervativní terapii, která spočívá v podávání léků. Jako lék 1. volby se podává Sulfasalazin a poté léky protizánětlivé, jako salicyláty a kortikoidy. Tyto léčí dobře zánět, tlumí zánětlivé reakce, ale je nutné dávat pozor na dlouhodobé užívání kortikoidů, které může způsobit vznik vředů, deprese či hypertenzi (↑krevní tlak). V případě, že hlavní příčinou je autoimunitní onemocnění, podávají se imusopresiva, která potlačují odolnost organismu a zamezují tvorbě vlastních protilátek. Autoimunitní onemocnění je totiž stav organismu, kdy si buňky vlastního těla tvoří protilátky proti sobě, na vině bývá porucha imunity, ale dají se dobře zvládnout právě imusupresivy.
Spolu s léky je další, velice důležitou, složkou konzervativní terapie, dieta. Ta musí být taková, aby nenamáhala střevo, čili se doporučuje omezit ovoce a zeleninu, vhodné jsou pouze ovocné šťávy. Je nutné dbát na zvýšený příjem bílkovin a sacharidů na energii.
Co se týče chirurgické terapie, k ní se přistupuje pouze tehdy, pokud dojde ke vzniku komplikací. Mezi nejzávažnější se řadí tzv. píštěle, čili komunikace, které můžou vzniknout mezi tenkým střevem a dělohou, dále mezi tenkým střevem a kůží vedle konečníku nebo mezi tenkým a tlustým střevem. V takovém případě se provádí chirurgické odstranění píštělí.
Aby však k tomuto stavu vůbec nedošlo, je důležité nepodceňovat žádný z případných netypických příznaků a ihned jít k lékaři. Většinou tak máte průběh celé nemoci ve svých rukou.
Více článků najdete na medicka.cz