Tvorba žlučových kamenů je velmi známé a časté onemocnění, postihující až 30% populace. Více v nevýhodě jsou ženy, velký vliv má genetika a špatná životospráva. Kdo zažil tzv. žlučníkový záchvat či koliku, nechce ji v žádném případě prožít znovu a raději velmi rychle vyhledává lékaře, protože operace je v tomto případě jednou z možností, která od bolestí, kolik a velice nepříjemných stavů pomůže.

Nejčastěji může kámen vzniknout přímo ve žlučníku, ale objevuje se i ve žlučovodech a žlučových cestách. V tomto případě sem kámen vycestoval ze žlučníku a zaklínil se zde nebo se tu přímo vytvořil.

Z čeho kámen vzniká?

Žluč, tedy tekutina, která se tvoří v játrech, ale z nich se dostává do žlučníku a žlučových cest, je tvořena solí žlučových kyselin, vodou, bilirubinem, minerály a cholesterolem. Z takto tekuté žluči se tvoří kámen, jelikož dochází k nerovnováze mezi látkami rozpuštěnými ve žluči, čili převažuje jen jedna složka. Podle toho, která složka to je, dělíme kameny na cholesterolové (tehdy je nejvíce zastoupen cholesterol – často bývá u obézních lidí s vysokým příjmem tučných jídel, tyto kameny jsou lehké a ve žlučí jakoby „plavou“), dále na bilirubinové (těch bývá méně, jsou těžší a usazují se na dně žlučníku) anebo smíšené (což bývá nejčastější typ, kdy dojde ke vzniku kamenu díky oběma složkám).

Zvláštností je, že až třetina nemocných ani neví o tom, že kámen vůbec má. Člověk nemá šanci zjistit, že nějaký kámen v sobě nosí, protože netrpí žádnými obtížemi, často se kámen objevuje až při náhodném vyšetření. Většinou se jedná o tzv. solitární typ kamenů – čili ojedinělých. Kámen bývá větších rozměrů, většinou pouze jeden, maximálně dva, ale díky své velikosti si „spokojeně odpočívá“ na dně sliznice a nijak se neprojevuje. Oproti tomu jsou však situace, kdy se může vytvořit více drobných kamenů, nebo tzv. písek, což je mnoho droboulinkých kamínků, které právě způsobují největší potíže. Díky své velikosti snadno projdou ze žlučníku do žlučových cest, jsou lehké, tudíž jim cestování problém nedělá, a jsou tím pádem původci biliárních, žlučníkových kolik.

Nemilou zprávu mám pro lidi obézní, pro těhotné ženy, pro někoho, kdo má rád tučná jídla, málo se hýbe nebo trpí chronickou zácpou. Právě tyto skupiny bývají ohroženy nejvíce vznikem žlučových kamenů, jelikož jejich životní styl bývá dobrou živnou půdou pro vznik kamenů.

Příznaky? Nejsou příjemné…

  • Jak již bylo řečeno, asi třetina nemá o vytvořeném kameni ani tušení, nijak se neprojevuje a nezpůsobuje žádné potíže
  • Jsou lidé, které donutí jít k lékaři, jejich trávicí obtíže – trpí nadýmáním, říháním, bolestí v pravém podžebří nebo pálením žáhy, většinou po požití tučného jídla
  • Někdy však dochází k nejnepříjemnějšímu projevu, kterým se zároveň ihned odhalí původce potíží, a tím je biliární kolika. Jedná se o prudkou bolest v pravém podžebří, která může vystřelovat pod pravou lopatku, je způsobena podrážděním žlučovodu, kde dochází ke křeči hladkého svalstva vlivem nesprávné stravy. K tomu se často přidává zvracení a nevolnost. Většinou po několika minutách záchvat odeznívá, ale člověk je unavený, vyčerpaný, jelikož popisovaná bolest je skutečně velmi silná a nepříjemná. Může k ní docházet ojediněle, nebo také velmi často. Při hodně podrážděném žlučníku či žlučovodu mnoho lidí popisuje koliky po požití chleba či pouhém napití se vody. V takovém případě je na místě urgentní operace.
  • Posledním projevem, který je zároveň nejzávažnější, je tzv. obstrukční ikterus neboli žloutenka. Vlivem vzniklých kamenů dochází k uzavření žlučovodu, žluč, která normálně odtéká do duodena, tam v tomto případě odtékat nemůže, hromadí se ve žlučových cestách, v játrech i v krvi a dostává se do podkoží, což způsobuje žloutenku. Tento závažný stav se projeví žlutým zbarvením kůže a sliznic, žlutým zabarvením očního bělma, stolice bývá skoro bílá (neboli acholická) a moč naopak tmavá, což je dáno vylučujícím se urobilonogenem, který vzniká při rozpadu bilirubinu. Za normálních okolností je v moči obsaženo jen velmi malé množství této látky, pokud však dojde k obstrukci (uzavření), jeho hladina se zvyšuje, objeví se právě v moči a lékařům dá jasné znamení, že se děje něco vážného.

Kámen dává jasná znamení!

Diagnostika tohoto onemocnění není v podstatě vůbec komplikovaná. Pacienta přivedou do lékařovy ordinace buď potíže s trávením nebo první bolestivé kolikovité záchvaty, případně samotná žloutenka. Lékař, kromě odběrů krve, provádí kontrolní ultrazvuk, RTG, intravenózní cholangiografii, kdy se podává nitrožilně kontrastní látka, která po vyloučení do žlučových cest, lépe zobrazí žlučové cesty a poté se provádí snímkování. Někdy je vhodné doplnit diagnostiku o CT žlučníku, případně ERCP (neboli endoskopickou retrográdní cholangiopancreatografii – kdy se přes ústa zavádí tenká hadička do tenkého střeva, nastříkne se opět kontrastní látkou a provádí se snímkování. Někdy tato metoda slouží i jako lékařský výkon, při kterém se speciálním tzv. „Dormiovým košíkem“ zachytí kámen, stáhne se do duodena, kde se rozdrtí a on pak odchází stolicí z těla ven.

Léčba je většinou v rukou chirurgů

Zahájení léčby bývá většinou konzervativní (neoperabilní) cestou. Praktikuje se buď u plánovaných operací než k nim dojde, nebo u lidí, kteří se operovat z jakýchkoli důvodů nemohou. Začíná se úpravou diety (omezit tuky!!!), zvýšením příjmu tekutin, podáváním spasmolytik (léky na uvolněné křečí hladkého svalstva), dále jsou vhodné látky na podporu vylučování žluči, čímž se rozkládají tuky a je menší riziko vzniku kolik (např. mátový čaj).

Mnohdy jediným řešením však bývá operace, jelikož pokud při ultrazvuku se objeví více drobných kamínků, které rádi cestují, riziko kolik bývá poměrně vysoké, je na místě, aby byly kameny vyoperovány. Provedení operace se odvíjí od toho, kde se kámen nachází. Je-li přímo ve žlučníku, dojde k odstranění celého žlučníku. Tato operace může být provedena buď laparoskopicky, nebo klasicky řezem.

Laparoskopické provedení má řadu výhod, od rychlejší realimentace, přes menší bolestivost až po estetický efekt, kdy jsou téměř neviditelné pouhé čtyři malé jizvičky. V případě klasického řezu, prováděné v celkové anestezii, jsou již jasná rizika vyplývající ze samotné anestezie (nevolnost, zvracení, bolest hlavy, dezorientace). Pacient pak musí u takovéto operaci velmi postupně zatěžovat trávicí trakt, cca až pátý den přechází na dietu s omezením tuků.

Pokud se však kámen nachází ve žlučovodu, odstraňuje se celý žlučovod, takovýto výkon je však nutné provést pouze laparotomicky – čili klasickým řezem přes břicho.

Obě operace nejsou nijak náročné, pacient odchází většinou do desátého dne domů a mívá jistotu, že se potíže již nevrátí. Důležité je však neusnout příliš na vavřínech, ale dietu i zdravý životní styl s dostatkem pohybu dodržovat i po operaci. Existuje totiž celá řada jiných, mnohdy závažnějších onemocnění, která vlivem obezity pacienta leckdy velice potrápí.

Více článků najdete na medicka.cz

Komentujte

avatar
  Subscribe  
Upozornit na